pondělí 22. června 2015

Den otců


Včera byl den otců a i když tento svátek neslavíme a nikdy jsme ho neslavili ani u nás doma, když jsem byla malá, najednou mi to přijde škoda a byla bych ráda, kdyby tatínkům byla věnovaná větší pozornost.

U nás to vypadá asi jako ve většině z rodin tak, že se o A. starám hlavně já, i přesto ale byly nebo jsou chvíle, které byly pouze tatínkovy.

Když byla Adélka novorozenec, měla problém večer usnout, museli jsme s ní chodit neustále po bytě sem a tam, chovat, až poté usnula. To byla výhrada mého muže, stačilo s ní 6x projít celý byt tam a zpět a dítě konečně zaspalo.

Muž taky dceru uspával večer na břiše, na mě si tak nikdy nelehla.

Když byla větší, kolikrát vyžadovala to, aby za námi do postele táta došel, stačilo jí, že je vedle ní, přitulila se a usnula. Já se o uspávání mohla snažit hodinu a marně.

První záchvaty smíchu a hlasitý smích byl opět na tátu. 


Vypadá to, že u nás doma budeme mít typický model "tatínkovy holčičky", Adel svého tátu totiž zbožňuje a je to jedna z nejhezčích věcí na světě, pozorovat ty dva, jak se mají rádi.

Zrovna o víkendu jsem byla svědkem krásných okamžiků. Muž byl 2 dny na služebce, vracel se v pátek. Sotva Adelína slyšela jeho hlas, okamžitě zbystřila, vykulila oči a čekala. Když se s ní táta přišel přivítat, myslela jsem, že proskočí zdí, jak byla radostná:) Piští, vřeští, vesele kope nohama a směje se od ucha k uchu. 

Jak už jsem psala v nějakém z článků, spíme ve společné posteli a jakmile můj muž šel ten den večer spát, okamžitě se k němu ve spánku přitulila, držela se ho za tričko a spala jak dudek.









Jak to vypadá u vás? Co je výhradou tatínků? A oslavili jste den otců?


Z.♥

Okomentovat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.