pondělí 31. srpna 2015

Léto je za námi

Dnes končí prázdniny a tím tak trochu i léto. Na podzim se těším, miluju ho, zároveň je škoda, že nám za chvíli skončí vysedávání na zahradě a cachtání v bazénu.

Zítra je to taky čtvrt roku, co bydlíme u babičky a tím se celkem změnil náš život. Je to čtvrt roku, co nebydlíme ve městě. O tom ale někdy jindy v samostatném článku.

A co se za toho čtvrt roku událo?



  • Založila jsem si tento blog. K dnešnímu dni má skoro 8000 zobrazení, na FB má 72 fanoušků. To jsou pro mě krásná čísla a děkuji Vám!

  • Oslavili jsme první narozeniny mé dcery Adélky. Roste mi před očima, až mě mrzí, jak moc rychle to letí.

  • I já jsem zase o rok starší :)

  • Začala jsem využívat volný čas na maximum--peču, cvičím, píšu a ze všeho mám radost.

  • Taky jsem začala pracovat při mateřské, splnil se mi tak menší sen. Práce mě baví!

  • Jsme zase o krok blíž k bydlení v našem domě, v pátek jsme KONEČNĚ dostali stavební povolení, na podzim vše vypukne.

Toto léto jsme si užili a budu na něj ráda vzpomínat.

Adélka se s létem rozloučila pořádně o víkendu. Užívala si ho ve vodě a odměnila nás svými prvními kroky. Byl to jeden z nezapomenutelných okamžiků, seděli jsme na zahradě, grilovali, slavili mamčiny narozeniny a A. se najednou pustila a šla.



Ať máte krásný podzim!
Já se na něj těším.


Z.♥

sobota 29. srpna 2015

Srpnové nákupy


Je super si na konci měsíce sesumarizovat to, za co člověk utratil.

Tento měsíc jsem se celkem krotila:)

Jsem teď ve fázi, kdy mi dorůstá ofina, tak mě napadlo nakoupit si pár čelenek. Fakt se mi nechce za ně dávat 50 Kč/ks z drogerie, takže jsem se mrkla na Ebay a koupila si 3 kousky, které mě vyšly dohromady asi na 70 Kč. Dorazily za 14 dnů a jsou super, i s kvalitou jsem spokojená.

Dnes jsem si objednala i podzimní  pletené čepky, tak jsem zvědavá.




Adélce jsem koupila víc věcí, na ní rozhodně nešetřím.

Opět bojkotuje kočár, občas i nosítko, tak jsem jí koupila tříkolku. Je to šílená plastová věc, ale co by člověk pro radost dítěte neudělal. Nové stojí kolem 1000, což bych za kupu plastu nikdy nedala, takže jsem pátrala v bazarech. Večer jsem hodila poptávku, nabídky se jen hrnuly a další den mi ji moc hodná paní dovezla až domů. 

Na podzim jsem jí pak koupila softshellové kalhoty, nebyly vůbec drahé, navíc je to česká výroba, zájemci mrkněte sem.
Do autosedačky jsem koupila textilní vložku, aby se jí líp cestovalo, ta je z Fleru (to je pro mě menší droga :-)). No a poslední hitovkou jsou kapsičky na výživy. A. teď nechce moc jíst ze lžičky ani kousky ovoce, takže jí ovoce dávám jen touto formou. A protože se mi fakt nechce kupovat ovocný přesnídávky, koupila jsem 10 kapsiček za 100 korun a můžu vesele vařit do zásoby.




No a poslední věc--neminula mě mánie omalovánek pro dospělé. Je to pro mě opravdu úžasná forma relaxace, baví mě to a ty nejhezčí obrázky mám pak v plánu zarámovat do našeho domku. Celé knížce pak věnuji jeden samostatný příspěvek.



Nakupovaní zdar a krásný konec léta!

Z.♥


pondělí 24. srpna 2015

Poslední dny prázdnin

.....ve mně vždy evokují nostalgii.

Prázdniny dávno nemám, ale stejně jsem každý rok poslední srpnové dny nervózní, jak kdyby mě čekal návrat do školy. Jak kdyby něco mělo skončit a něco nového začít.

Mám ráda toto období. Blíží se podzim, moje nejoblíbenější roční období, je vysoké nebe, není už takové vedro a vzduch najednou voní jinak.


V týdnu jsme se vydali ve 3 na procházku, byl už večer, zapadalo slunce a muž stihl vyfotit pár fotek, které mi teď dělají radost.

A já se těším, až se na ně podívám v zimě, kdy za okny bude sníh, budeme se ohřívat u teplého čaje a budeme se zase těšit na léto.





Jak si užíváte poslední letní dny vy?

Z.♥

čtvrtek 20. srpna 2015

Natibaby Pancy Beige s vlnou

Měla jsem možnost otestovat další šátek, v pořadí 7. :-)

Je to limitka z roku 2011, moje první zkušenost se značkou Natibaby.

Měla jsem domluvené focení s fotografkou,oblečení vybrané a sháněla jsem šátek, který by mi ladil k sukni. Našla se jedna úžasná maminka, která, i když se neznáme, mi zapůjčila tuto nádheru. Doteď nějak nevěřím tomu, že se najde někdo tak ochotný, že ne zrovna levnou záležitost půjčí úplně cizímu člověku.

Paradoxem je, že se mi ve finále líbí černobílé fotky, kde barva šátku není vůbec vidět, mnohem víc jak barevné.


středa 19. srpna 2015

Malá giveaway

Giveaway.


Nemám ráda to slovo a přiznám se, že než jsem si začala psát svůj blog, vůbec jsem ho neznala. 

Narazila jsem ale na jeden článek úspěšné bloggerky, který mě nesmírně pobavil a autorka v něm psala, že každá správná bloggerka by měla jednou za čas vymyslet nějakou tu giveaway, aby nalákala lidi na svůj blog:-)

No... Dozvídám se, že někteří můj blog čtou, že se jim líbí a jsme za to nesmírně ráda.

Já sama jsem se nedávno do jedné takové akce o dárek zapojila (podruhé v životě) a světe div se, já vyhrála :) Tento týden mi došel moc hezký balíček až z dalekého Prešova a udělal mi velkou radost.

Proto jsem se rozhodla, že bych svoji výhru měla nějakým způsobem "vrátit". Dlouho jsem přemýšlela, co bych měla do soutěže věnovat.

Tím, že můj blog není zaměřený na nic konkrétního, nepíšu o módě, o kosmetice, ale o všem možném, co mi dělá radost, rozhodla jsem se věnovat 2 kosmetické produkty, které mám moc ráda.



Určitě každý znáte úžasné voňavé sprchové gely od Dermacolu. Pokud ne, doporučuju, uvidíte, že nic voňavějšího neexistuje :) A laky od Miss sporty, to je klasika. Vybrala jsem jeden z letních odstínů, když už se nám pomalu blíží ten podzim...


Takže podmínky jsou jasné. Napiš mi sem do komentáře, kde mě "sleduješ", jestli na IG nebo tady na bloggu a proč čteš zrovna můj blog. Nezapomeň připojit i mail, ať můžu výherkyni kontaktovat :-)


KONEC SOUTĚŽE JE ZA TÝDEN, TJ.26.8.

Díky za přízeň,

Z.♥

pondělí 17. srpna 2015

Nedělní procházka


Po dlouhé době s foťákem venku.

Šli jsme pár metrů od baráku, na dětské hřiště, kde jsme vždy sami.

A myslím, že vzniklo pár hezkých fotek:)

O focení se chystám už pěkně dlouho napsat článek, jen se k tomu pořád nemůžu dokopat, tak snad brzy...






Vy, co máte malé děti, fotíte denně, příležitostně nebo skoro vůbec?

Z.♥




pátek 14. srpna 2015

Makový koláč z drobenky


Nejsem moc milovníkem máku, mám ho ráda jen jednou za čas. Včera ale nastal ten den a já na něj dostala chuť.

Pátrala jsem na internetu a hledala vhodný recept na koláč, jaký jsem ještě nikdy nejedla a pak ho našla. Je moc jednoduchý, rychlý, kromě máku budete potřebovat jen suroviny, které máte běžně doma.

Poté, co jsem koláč ochutnala, se hned zařadil mezi moje nejoblíbenější recepty, je opravdu výborný. Dnes jsem koláč snídala, vychlazený přes noc je ještě lepší jak včera :)

Na koláč potřebujete:

Na těsto: 250 g polohrubé mouky, 100 g cukru krupice, 150 g másla, 1 žloutek
Náplň: 750 ml mléka, 1 banánový pudink, 100 g cukru krupice, 1 bílek, 300 g mletého máku

Ze všech surovin na těsto si udělejte drobenku. Do vymazané dortové formy na dno dejte půl dávky drobenky a pořádně přitlačte na dno.

Pak si uvařte pudink klasickým způsobem a po vychladnutí přidejte cukr a mák+ ušlehaný sníh z bílku. V původním receptu byl vanilkový pudink, který jsme doma neměli, proto jsem ho nahradila banánovým a v kombinaci s mákem chutná opravdu skvěle.

Náplň nalijte na těsto, hezky uhlaďte a nahoru dejte zbytek drobenky.

Pečte ve vyhřáté troubě na 180 stupňů cca 30 minut






Ať Vám chutná!

Z.♥

úterý 11. srpna 2015

Óda na marocký jíl

Už delší dobu sleduju tento úžasný blog a je pro mě neuvěřitelnou inspirací.

U Jantar jsem mimo jiné narazila i na článek o metodě No Poo a nedalo mi to spát. Pořád jsem si říkala, že až přijde ten správný čas, musím to vyzkoušet, jenže ten správný čas nepřicházel, protože se pořád něco děje a člověk chce přece jen vypadat k světu a ne chodit s vlasy, který vypadají, že šampón viděly tak před měsícem.

 A tak jsem si jednoho dne řekla, že odteď končím se šampóny. Nechci se tu vypisovat, co je to NoPoo a proč do toho jít. To si zkuste přečíst sami, třeba na výše zmíněném blogu. Zjednodušeně řečeno přestanete používat šampón a nahradíte jej přírodními surovinami.

sobota 8. srpna 2015

Světový týden kojení

Včera, 8.8.2015, skončil světový týden kojení.

Kojení je téma velmi ožehavé a citlivé. Některé mladé bezdětné lidi pobuřuje, pobuřuje to i některé matky, které nikdy nekojily. A moc se o něm nemluví...Když už ano, vyvolává rozporuplné reakce.

I dnes, kdy se kojení na rozdíl od minulosti prosazuje a i doktoři doporučují kojit plně minimálně půl roku (tzn. nezavádět jakékoliv jiné potraviny či tekutiny do půl roku věku), je osvěta velmi, velmi chabá. A proč o tom chci psát já?

Ve svém okolí mám spoustu matek, co kojit chtěly, ale z nějakého důvodu to vzdaly. Existuje mizivé procento žen, které kojit ze zdravotních důvodů nemohou, ale je obrovské procento těch, které kojit chtěly, ale kojily krátkou dobu. Chybělo jim možná pochopení, uklidnění nebo podpora, že to, co dělají, dělají správně.

Nějaká fakta na úvod ze stránek www.unicef. cz


Proč je kojení důležité:

Každý rok se ve světě narodí přibližně 129 milionů dětí. A každý rok život milionů z nich končí jenom proto, že nemají dostatečnou výživu, zdravotní péči a ochranu, které jsou nezbytné k tomu, aby přežily, rozvíjely se, dožily se dospělosti. Je smutnou skutečností našeho světa, že v nejchudších zemích stále ještě 5,8 milionů dětí každý rok umírá dříve, než se dožijí pátých narozenin, velká část z nich dokonce v prvním roce života. 

To, co děti prožijí a jaká péče je jim věnována v prvních třech letech života, zásadně ovlivní celou jejich budoucnost. Pokud například během tohoto období nemají dostatečnou a vyváženou stravu, jejich fyzický a duševní potenciál se nikdy plně nerozvine. 

Kojení je prokazatelně jednou z nejefektivnějších cest ke snížení úmrtnosti a nemocnosti dětí. Jak vyplývá z odborných studií, výlučné kojení do šesti měsíců věku by v rozvojových zemích umožnilo odvrátit úmrtí 13 % dětí ve věku do pěti let. Přesto je zde výlučně kojeno pouhých 39 % dětské populace. Je prokázáno, že děti, které jsou výlučně kojené, mají 14krát větší šanci přežít prvních šest měsíců svého života než děti, které kojené nejsou. Zahájení kojení v prvním dnu po narození může snížit riziko úmrtí novorozence až o 45 %. 


A teď něco o mně.

Pamatuji si na moment, kdy jsem poprvé viděla kojit ženu na veřejnosti. Bylo mi asi 17, jely jsme s kamarádkami vlakem domů z dovolené, dotyčná seděla naproti nám a kojila své malé dítě. Bylo mi z toho špatně. Byla jsem znechucená tím, že se musím dívat na obnaženého cizího člověka. 

Ano, dnes se stydím. Ale taky jsem si vždy na tento moment vzpomněla a když už měla dcera na veřejnosti hlad, snažila jsem se vždy sednout si někam bokem, popřípadě se zakrýt, abych někoho nepobuřovala. Jsem z těch lidí, co se neradi někde vystavují a kojení je pro mě natolik intimní moment, že i když má dcera 13 měsíců, nikdy jsem nekojila před rodinou nebo před kamarády tak, aby mě viděli. Vždy jsem šla buď do jiné místnosti, hodila si přes sebe plenu nebo se otočila.

Víte, ono, když má dítě hlad a pláče, nebo jen potřebujete utišit, tak mu prostě nevysvětlíte, že musí počkat. Proto jsem kojila snad na všech možných místech-v kavárnách, v restauraci, na výletech, na lavičce u obchodu. Vždy ale tak, abych nebyla středem pozornosti, nemám to ráda.

To, že budu kojit, jsem brala ještě v těhotenství jako samozřejmost. Já sama jsem byla kojená zhruba do roka (což na 80. léta minulého století byl opravdu extrém, mamka ve svém okolí neměla kamarádku, která by kojila takto dlouho). Nenapadla mě varianta, že by tomu bylo jinak.

Vše v podstatě začíná těsně po narození dítěte. Je dobře, že je dnes tzv. bonding samozřejmostí ve většině porodnicí. Pro ty, co nevědí, o co se jedná, ihned po narození dítěte je velmi důležitý první kontakt maminky s dítětem. Měl by probíhat tzv. skin to skin, tedy kůže na kůži. Dítě se přiloží na matku, samo se přisaje a následují 2 hodiny poznávaní a přivítání se:) Tyto 2 hodiny jsou velmi důležité pro vztah mezi matkou a jejím dítětem, budují se základní citové vazby. A i to první přisání je velmi důležité.

Dnes mi připadá nepochopitelné, že děti mé generace byly matkám hned po porodu sebrány, sestry jim je nosily jen na kojení po 3 hodinách. Dodnes mě mrazí z toho, když mi moje mamka vykládá, že mě chtěla mít u sebe a sestry mě nechtěly dát. Matka musela prosit o to, aby jí daly vlastní dítě. Chápete to?


Když se Adéla narodila, první 2 dny vůbec nepřibírala. Byla přisátá téměř nonstop, ale skoro pořád spala, u krmení usínala. Chodila jsem si pro příkrmy, které jsem jí podávala stříkačkou. Dodnes se mi často vrací v paměti zvuk rozvrzané postýlky a vidím sebe ve vytahané noční košili, jak se ploužím po chodbě s postýlkou před sebou, zvoním na sestry a prosím je, aby mi pro ni dali "dávku mléka". Samozřejmě jsem to obrečela, jedna sestra mi řekla, že se přece nic neděje, že některé maminky nekojí a tak kdyžtak odejdeme z porodnice s lahví. S tím jsem se nechtěla smířit ani náhodou. Pořád jsem se snažila držet se v psychické pohodě. Dítě je vaším odrazem a pokud je nespokojená matka, bude nespokojené i dítě. Trápilo mě to, ale zakázala jsem si fňukat.

Zkoušela jsem brát homeopatika, různé zázračné nápoje na podporu laktace a pak konečně, třetí den Adélka přibrala. Tím mi svitla naděje, že nás pustí domů a nemohla se toho dočkat.

Dnes, když nad tím zpětně přemýšlím, přístup nemocnice, ač se zrovna Porodnice na Obilním trhu v Brně snaží podporovat kojící, nebyl nejlepší. Každá maminka dostane papír, který musí pravidelně vyplňovat. Značí se tam, kolik dítě po jednotlivém kojení přibralo, chtějí, aby se dítě před i po vážilo, značí se tam i to, kolik dítě má pomočených plen...Chápu, chtějí mít jistotu, že je vše v pořádku. Ale pro matku je to nesmírně stresující. Obvzlášť, když je ranní vizita, doktor vezme papír a na základě něj dělá rozhodnutí.

Když jsme dojely domů, vše najednou bylo v pohodě a v klidu. Adélka byla úplně spokojené dítě, v podstatě jen spala a budila se na jídlo. Moc ráda na ty první měsíce vzpomínám. Dokonce přibírala takovým tempem, že jsem každý týden vyřazovala oblečení, které jí už nebylo. Doktorka se smála, že takovou puclinku v celým Brně nemají :-)

Za pár dnů má moje dcera 13 měsíců. Doteď nespí celou noc (jak si naivně někteří lidé myslí), jsou noci, kdy se budí po hodině, ale i noci, kdy spí i 6 hodin v kuse. Prošly jsme si vším. Když byla novorozenec, přes den jen spala a večer se chtěla jen kojit, přijala jsem to jako fakt, ležela u oblíbeného seriálu nebo knihy a nechala ji. Měla i období spurtu, kdy pila i co hodinu (bylo to období, kdy hodně rostla). Samozřejmě jsem zažila i období vztekání, před každým kojením se vztekala, odtahovala se a to pro mě byla zkouška trpělivosti, ale přežily jsme to. Pak přišlo období, kdy jí rostly zuby, dostala první očkování a moc toho nenaspala (to teprve člověk pozná, co je to opravdová únava). Samozřejmě jsem dostávala chytré rady od okolí typu-dej ji flašku, má hlad, nepolevila jsem.

A proč tento článek vůbec píšu?

V naší rodině jsem jediná, kdo vydržel kojit takhle dlouho. Ano, občas závidím těm, které si můžou večer někam vyjít, chybí mi to. Já nemůžu, protože se A. v noci budí a hledala by mě. Když jsme se ale rozhodli, že chceme dítě, s tím jsme počítali, proto to beru jako fakt. Jednou to přejde a pak na to ve stáří budu s láskou vzpomínat, jaký to byly krásný časy, když nás ta naše holka potřebovala k tomu, aby hezky spala.

Jak jsem psala v úvodu. Je spousta maminek, které kojit chtěly, ale díky "chytrým" radám, ať už okolí nebo dokonce i pediatrů, kojení vzdaly a přešly na UM. Některé to vzdají dokonce už v porodnici. Já rozhodně nejsem ta, která by někoho soudila, je to každého rozhodnutí, každého volba. 



Jak jsem psala v úvodu, kojit může většina žen, ale jen každá pátá z těch, co mohou, to zvládne a i pro ty, je tento článek, aby se nevzdávaly.

Na fotkách je můj roční kojenec.







Z.♥

pátek 7. srpna 2015

Naše minidovolená v Alpách


Naše malá dovolená je za námi a mně je líto, že tak rychle utekla.

Bylo nám ale krásně a Alpy jsou místo, kam se určitě chci vracet. 

Vyrazili jsme v sobotu ráno směr Slovensko, odkud pochází můj muž, tam jsme přespali a v neděli ráno odjeli směr Semmering. Od nás z domu i z Nitry, kde jsme byli, je to zhruba stejná vzdálenost, cca 2,5 hodiny cesty. Z cesty jsem měla celkem obavy, protože Adéla nesnáší cestování (bytostně nesnáší pobyt v autosedačce, stejně jako v jídelní židličce a všude tam, kde je připoutaná). Po cestě do Alp se stal ale zázrak, A. po půl roce usnula v autě (sama od sebe rozhodně ne, musela jsem ji ukojit ke spánku) a my měli chuť otevřít si šampáňo, protože spala celé 2 hodiny. 

Neuvěřitelné 2 hodiny ticha a klidu na kochání se krajinou:)

Ubytování jsme měli zajištěné v tomto hotelu, vřele jej doporučuju všem. Byli jsme nadšení. Velikou výhodou je to, že personál mluví slovensky i německy, takže i já, která umím německy možná tak pozdravit, jsem se domluvila. Hotel je situován mimo centrum Semmeringu, takže je tam úžasný klid, krásný výhled a opravdu ideální místo k relaxaci.

Pobyt v Alpách jsem dostala od mého muže k narozeninám a vždy, když někam jedeme, se mě neustále, pořád dokola ptá, jak se mi tam líbí:-) Udělal mi opravdu velikou radost, protože se mi tam líbilo maximálně. 

V ceně jsme měli plnou penzi, jídlo bylo tak moc dobré, že se mi vůbec nechtělo odjíždět. Snídaně i večeře byly formou švédských stolů, což bylo něco na mě:) Hotel myslí i na rodiny s dětmi, venku bylo veliké hřiště, trampolíny, skluzavky, uvnitř dětská herna a velký bazén pro všechny ubytované (tam teda byla celkem studená voda, jediný, kdo nedrkotal zubama byla Adel:))


Škoda jen, že jsme tam byli jen na pár dnů, okolí Semmeringu je fakt hezký, tipů na výlet je spousta, příště vyrazíme aspoň na týden.

A zase jsme fotili o sto šest...



V pondělí nám počasí moc nepřálo, ráno byla hrozná mlha. Vyvezli jsme se lanovkou, vyšlapali asi tisíc schodů na rozhlednu a neviděli vůbec nic:)





Ale ta příroda, ta je tam nádherná....








Líbilo se nám tam všem 3.







Máte nějaké oblíbené místo, kde se vám líbilo tak, že byste se tam rádi vraceli znovu a znovu?

Z.♥

úterý 4. srpna 2015

Nosítko s velkým N

Recenzi na námi vyzkoušená nosítka už jsem psala.

Jsme zpět z Alp, kde bylo nádherně (pak o tom napíšu samostatný článek) a naše Tula se opět osvědčila na 1*. Zvládla jsem i pořádně dlouhý výlet přes 10 km s dcerou na břichu a šlo se mi skvěle.


Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.