středa 28. října 2015

My u fotografa

Minulý týden jsme se byli fotit a od té doby mám v hlavě článek na téma focení.
Jak jste si mohli všimnout, fotíme rádi a často. Oba dva.
Máme ale zoufale málo rodinných fotek, proto chodíme pravidelně k fotografům.

Fotografie má pro mě obrovský význam. Díky nim máme zaznamenané všechny důležité momenty, máme spoustu vzpomínek a těším se na dobu, až budu stará a budu se nostalgicky přehrabovat ve stovkách fotek:-)

Ráda bych se s vámi podělila o naši zkušenost s fotografy.

U pořádné fotografky jsem byla poprvé v době těhotenství, abych měla hezkou památku na bříško.  
https://www.facebook.com/Hellis.Makeup.Photography
Později jsme se šli oba fotit do přírody, fotil nás jeden známý fotograf z okolí Brna.




Cílem tohoto článku není udělat konkrétním fotografům reklamu. Spíš vám ukázat, jaké se mi líbí fotky, jaký mám ráda styl a co zase na fotkách nemám vůbec ráda. 

Focení venku mi naprosto vyhovuje. Na fotkách je pak krásné pozadí, denní světlo vypadá mnohem líp, než to z interiéru a člověk je hned takový uvolněnější. I když jsem byla v 8.měsíci těhotenství, nohy jsem měla oteklé tak, že jsem měla problém si cokoliv obout, z fotek jsem byla nadšená. Jsou přesně takové, jaké mám ráda. Přirozené, plné světla a smíchu. Příčí se mi těhotenské fotky s fotkami z ultrazvuku nebo s omotanou stuhou kolem břicha.
Domluva s fotografem ale byla lehce komplikovanější, nereagoval na e-maily, na fotky jsme čekali šíleně dlouhou dobu a tak jsme hledali dál. Hledali jsme někoho, kdo nám sedne a budeme už chodit jen k němu.

Na podzim, když Adélka měla necelé 3 měsíce, jsme byli na prvním focení s dítětem. Nejdřív jen já a Áďa, opět u Helli, později u jedné brněnské fotografky, která se specializuje hlavně na rodinné focení (podzimní série). Fotky od Helli vyšly nádherně. Měla jsem z toho obavy, jak bude Adélka spolupracovat, přece jen načasovat kojení, spánek a dopravu k fotografovi není jen tak. Malá ale během focení usnula a výsledek byl úžasný. Tyto fotky si prohlížím hodně často a říkám si tu klasickou větu "to snad ani není možný, že byla takhle malá...":-)





Na jaře jsme s Adélkou opět vyrazily k Helli, už potřetí. Přála jsem si fotky s rozkvetlými stromy v pozadí a vychytaly jsme tu správnou dobu


Něco jsme fotily i v interiéru...


Vy, co máte děti, mi dáte za pravdu, že když vyjdou krásné fotky, je radost dvojnásobná. Zachytit totiž dítě i dospělé tak, aby se tvářili aspoň trochu normálně je umění.


Pak jsme se po delší době šli opět fotit ve 3. Náhodou jsem zjistila, že moje bývalá spolužačka fotí a její fotky mě nadchly. S Peťou se vlastně známe už od jeslí, kam jsme spolu chodily. Pak do stejné školky, školy...A pak na sebe narazily až teď, po tolika letech.

Přála jsem si fotky v jarní přírodě, brodili jsme se hustou trávou, skákali přes potok, abychom pak našli ideální místo s ideálním světlem, kde vznikla tahle série a jsou to moje nejoblíbenější fotky vůbec. Z výsledku jsem byla opravdu nadšená a od té doby Peťu nazýváme naší dvorní fotografkou. Líbí se mi, jak pracuje se světlem a jak individuálně přistupuje ke každému focení.

Pokud chcete mít opravdu originální a krásné fotky, mrkněte sem.





V létě jsme pak s Áďou vyrazily na jedno focení do vinohradu, co máme skoro za rohem. Náhodou jsem narazila na jednu fotografku, co má focení spíš jako koníčka než jako profesi a s fotkami jsem taky byla spokojená.



A tak mě napadá. Když rodině řeknu, že se v nejbližší době půjdeme fotit, slyším "Už zaaaas?Vždyť máte milion fotek!"



Chodíme se fotit tak jednou za čtvrt/půl roku. Vždyť právě na fotkách člověk nejvíc vidí, jak mu roste dítě. Pro mě je fotografie tou nejhezčí vzpomínkou a má pro mě obrovský význam.



Jaký význam má focení od fotografa pro vás?
Připadá vám to jako přežitek nebo jste ochotni si zaplatit za pořádného fotografa pro hezkou památku?

A taky stejně jako já nemáte rádi kýč a strnulé pózy?

Hezký sváteční den,
Z.

úterý 20. října 2015

Podzimní barvy

Podzim je moje nejoblíbenější roční období. Mám ráda ty neuvěřitelné barvy, akorátní počasí, kdy není ani zima, ani teplo a hlavně procházky ve spadaném listí.

Tento podzim je zatím takový smutný, mám pocit, že pořád prší, Adélka je šíleně nachlazená, tak, jak jako nikdy v životě, takže venku netrávíme tolik času, kolik bych si představovala a doma je nuda k uzoufání. Zabavit 15 měsíční dítě je opravdu náročná věc.

I tak se mi ale podařilo nafotit pár hezkých fotek vystihujících naše procházky.












Jak si podzim užíváte vy?
Doma v teple nebo venku? 


Z.♥

pátek 16. října 2015

Mini botník

Článek o dětské obuvi se snažím sepsat už delší dobu, ale pořád nějak nebyl čas. Tento týden mě ale překvapilo počasí a vybírala jsem pro Adélku zimní boty, téma je tedy opět aktuální, takže se k tomu konečně dostávám.


Slyšeli jste někdy o barefoot?
Pokud ne, přečtěte si na úvod něco málo třeba tady.

Vybrat ty správné boty pro dítě je celkem věda. Na začátku všeho ale stojí rozhodnutí, jestli dítě chcete obouvat ve stylu tzv. chůze na boso nebo do klasické obuvi s pevným kotníkem.

Zvláštní je, že jsem se o barefoot dozvěděla až poté, co jsem vybírala první boty pro svoji dceru. Když se začala stavět kolem nábytku a později v prostoru, neustále jsem poslouchala připomínky typu "to chce boty", "kdyby měla pořádný boty, dávno by už chodila..."

Připadalo mi naprosto nelogické ji v tomto stádiu vývoje kupovat boty, převážnou část dne se plazila nebo lezla, boty by ji v tom akorát tak zavazely.

Asi v 10 měsících, kdy už většinu dne stála, jsem se rozhodla pořídit jí první capáčky, vybrala jsem značku Capiki.

Capáčky Capiki jsou prostě super, poměr cena kvalita je bezkonkurenční. Čím déle je Adel nosila, tím příjemnější byly a protože noha dítěte roste celkem rychle, vydržela ji velikost zhruba do roku, pak jsem koupila capáčky stejné značky, jen o velikost větší (na fotce ty s kočičkou). Adélka v nich běžně chodila venku, mám to štěstí, že mám letní dítě, které začalo chodit v létě, takže jsem si s výběrem obuvi nemusela lámat hlavu.

Protože A. pořád nosím, když se ochladilo, musela jsem řešit, co s odhalenými lýtky dítěte v šátku (oblečení je celkem oříšek, protože se většina kalhot dceři vyhrne a díky tomu jsou tak z kalhot skoro tříčtvrťáky. Pořídila jsem capáčky Mocc ons (ty s růžovými puntíky), objednávala jsem zdeJsou super, jsou to klasické capáčky na běžné chození, jen s vysokou ponožkou, která je vhodná právě pro nošené děti.

Ve 13 měsících Adélka začala chodit, respektive udělala první krůčky. Trvalo ji skoro měsíc, než se rozchodila tak, že už JEN chodí a neleze. V té době nastal čas objednat první pořádný botky, protože už nastal podzim, občas sprchlo, takže na capáčky už to moc nebylo (uvádí se, že pokud u dítěte převažuje chůze nad lezením, je čas koupit boty, do té doby klidně může chodit jen s ponožkami nebo bosé).

Vybrala jsem značku Little Blue lamb, z řady Squeeky (odkaz zde , na fotce ty modrošedé).  Nevolila jsem moc holčičí barvu, boty jsem kupovala v kamenném obchodě, protože jsem chtěla, aby si ji A. vyzkoušela a v její velikosti měli na výběr jen tyto. Po skoro 2 měsících užívání musím říct, že jsem spokojená. Squeeky od LBL nejsou úplně barefoot, ale je to dobrý kompromis. Jsou dostatečně ohebné, měkké, nemají pevný kotník a A. v nich chodí hezky.






Vybrat zimní boty, pokud nechcete úplná kopyta, je celkem oříšek. Opět jsem zvolila značku LBL a vybrala Adélce krásné zimní "kozačky", teprve na ně čekám, tak jsem zvědavá. 


Objevila jsem i úžasnou inspiraci na jaro, tyhle krásné capáčky z Fleru od uživatelky Olkol, už se těším, až na jaře objednám, jde o nádhernou ruční práci.





Jak jste na tom vy? 
Nadchlo vás barefoot nebo kupujete/budete kupovat svým dětem klasické kotníčkové boty, jaké jsme nosily my i naši rodiče?

Pokud vás myšlenka barefoot zaujala nebo se chcete dozvědět víc, zkuste se mrknout i na toto video, kde je "řečeno" vše podstatné. 

Hezký víkend,

Z.♥

čtvrtek 15. října 2015

Šátek Mum´s Era Hvězdné nebe

Dnes je venku pěkně škaredě, tak je na čase si připomenout hezké babí léto. Člověk by nevěřil, že jsou fotky pořízeny před 14 dny.

Měla jsem možnost testovat dva šátky značky Mum´s Era, recenzi Mum´s Era Nordik Cherry si můžete přečíst zde. Pokud by se vám šátky zalíbily (a že jsou vážně moc hezké), můžete je koupit zde.

Šátek je velmi tenký, má zkosené cípy, moc hezky se s ním váže. Barvami je vhodný spíše pro kluka, ale komu by se hvězdy zalíbily, jsou i ve fialové verzi :-)
(http://kontaktnisvet.cz/produkty/satky-mum-s-era/hvezdne-nebe-lila)


Z počátku jsem šátku moc nevěřila, říkala jsem si, že je vhodný spíš pro malá miminka (a taky si myslím, že do toho roku bude nejvhodnějším pomocníkem), ale zvládli jsme dvouhodinovou procházku ve dvojitém kříži a záda mě vůbec nebolela.


pátek 9. října 2015

Věci, za které jsem vděčná

Dnes jsem si na blogu mé kamarády přečetla článek, kde si sepsala seznam věcí, za které je vděčná.

Tak nad tím hned dumám a rozhodla jsem se seznam sepsat také. Moc by mě pak zajímal i ten váš.




  • Jsem vděčná za to, že mám zdravou rodinu. Až s dítětem si opravdu na 100% uvědomuju, jak je zdraví ta nejdůležitější věc na světě.



  •  Jsem vděčná za to, že mám tak úžasného muže. Ač mě někdy neuvěřitelně rozčiluje, třeba tím, že zásadně nechává v obyváku ponožky, když chystá večeři, nechává po sobě drobky, vím, že jsou to prkotiny. Jsem vděčná za to, že jsme měli možnost se potkat.



  •  Jsem vděčná za to, že mám hezký život. Můžu sobě i dceři koupit, co chci a nemusím přemýšlet nad tím, jestli mám na rohlík nebo ne. 



  •  Jsem vděčná za to, jak mě rodiče vychovali. Vážím si toho ještě víc právě teď, kdy jsem matkou a vím, jak hrozně moc těžké je někdy starat se o dítě. Jako bezdětnou mě nikdy nenapadlo, že i větší děti často pláčou a že potřebují tolik péče. Věřím a jsem přesvědčená o tom, že péče a láska, kterou dítěti rodiče dávají odmalinka, se jim jednou vrátí v podobě slušně vychovaného hodného člověka.



  •  Jsem vděčná za to, že si můžeme plnit svůj sen a že budeme bydlet v domečku, v klidu, na vesnici, pod vinohrady...



  •  Jsem vděčná za dobu, ve které žijeme. Naši zemi nesužuje válka, můžu jít volit, můžu cestovat, kam chci, koupit si, co chci, poslouchat hudbu, jakou chci a nikdo mi nemůže kecat do života.



  •  Jsem vděčná za to, že můj muž hezky fotí. Fotky pro mě znamenají hrozně moc, čas šíleně letí a já už teď vím, že až Adélka bude dospelá, bude mít na dětství krásnou vzpomínku v podobě hezkých fotek.
A to by bylo asi tak vše:)

Za co jste vděční vy?



úterý 6. října 2015

Mum´s Era Nordik Cherry

Minulý týden jsem měla možnost testovat šátky, v ČR celkem neznámé, značky Mum´s Era. Můžete je zakoupit, popřípadě si o nich něco přečíst zde. Majitelkou e-shopu je moc milá maminka Katka, která mě dostala svojí neuvěřitelnou ochotou (mám pocit, že to už se dnes opravdu tak často nevidí). V jejím obchodě můžete zakoupit i různé recy-věci z šátků, ať už se jedná o ozdoby do vlasů nebo úžasné capáčky.

Šátek Nordik Cherry spadá přesně do kategorie šátků, jaké mám ráda. Není to žádná deka, je tenký, vzdušný, se zkosenými cípy, dělá malý uzel a je akorát tak široký (70 cm).

Když jsem ho poprvé uviděla, byla jsem z něj rozpačitá, má neuvěřitelně zvláštní strukturu, takovou plastickou. Navázaný pak ale vypadá úplně jinak, než poskládaný v krabici.

pátek 2. října 2015

Našich 7 let spolu

Příspěvek o našem výročí mám v hlavě už dlouho, ale nějak nestíhám ho sepsat.

Dcera už ale konečně ulehla, tak jdu do toho.

Přemýšlím, co jsme za těch 7 let všechno stihli a je toho opravdu hodně. 
Procestovali jsme spoustu zemí, navštívili krásná místa, koupili byt, který jsme do roka prodali a rozhodli se stavět dům. Taky jsme se zasnoubili a pak se nám narodila dcera. Vlastně si myslím, že už nám vůbec nic nechybí, jen ta svatba :-)

Poznali jsme se v roce 2008, oba jsme studovali VŠ, paradoxem je, že jsme se potkali v Tescu, kde jsme si oba přes prázdniny přivydělávali za pokladnou. Můj drahý ke mně chodil každý večer nakupovat, neustále mi skládal komplimenty, jak jsem ta nejhezčí pokladní v celém Tescu :-) Myslím, že jsme oba dva bavili lidi ve frontě, ale moc ráda na toto období vzpomínám.

M. se mi líbil od prvního momentu a jeho vytrvalost mi připadala kouzelná :) Doslova mě balil o sto šest, jediné, co mě zaráželo, byl jeho hodně divný přízvuk. Pak jsem se asi o týden později na první schůzce dozvěděla, že je můj muž ze Slovenska, ale aby mě ohromil, chtěl mluvit česky (což místy znělo fakt vtipně a v té době mu to fakt vůbec nešlo) :-)

Můj muž v té době dělal vrcholově atletiku. Čas, kdy jsme byli spolu, jsme si museli vždy dobře zorganizovat, stíhali jsme práci, školu a jeho každodenní tréninky i častá soustředění.

Od začátku jsem věděla, že je to chlap, kterýho si jednou vezmu. I když jsme oba velmi, velmi tvrdohlaví a neústupní, mám pocit, že jsme se pro sebe narodili.

A jaký je to paradox, že kdyby nebylo té mnou nemilované atletiky, která mě vždy nudila, nikdy bychom se nepotkali. Martin totiž celý život bydlel v Košicích, které jsou od Brna opravdu velmi daleko a do Brna se přestěhoval kvůli sportu.

Věřím na osud.

A věřím, že vše, co se stalo, předtím, než jsme se poznali a lidi, které jsme oba dva potkali, to vše nás posunulo kupředu.


Hledala jsem nějaké starší fotky, občas je hezké si připomenout roky minulé.



r.2010--naše první dovolená v Česku, Český ráj

r.2013- zásnuby v Budapešti


r.2014- budeme 3

r.2014- jsme 3

r.2015- naše první jaro s Adélkou

Jak jste se seznámili vy? A co vše jste za dobu, co jste spolu stihli?

Hezký víkend,
Z. ♥


Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.