pondělí 21. prosince 2015

Rok a půl na mateřské

Jsem rok a půl doma. Už je to fakt neuvěřitelně dlouhá doba, co jsem naposledy zamávala kolegům z práce a řekla si, že mi konečně začne veget. A to na celý 3 roky! A protože mám půlku za sebou, je na čase to nějak zhodnotit.

Mateřská dovolená je něco tak neuvěřitelného, kdy se pocity, že jste zamilovaná až k zbláznění do svého dítěte střídají s tím, že asi vyskočíte z okna, pokud to dítě okamžitě neusne, že opravdu platí-kdo nezažil, tak nepochopí.

Nutno říct, že jsem ve svém okolí neměla téměř žádné kamarádky s dětmi a ač jsem si dítě moc přála, vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Kolikrát jsem se během toho roku a půl na chvíli zastavila, abych si uvědomila, kde jsem se to vůbec ocitla. Donutilo mě to sepsat pár bodů, které vás na mateřské určitě neminou.


 Sociální sítě

Možná že už jako bezdětná se na nějaký mateřský web dostanete. Buď sháníte nějaké užitečné informace, hltáte porodní příběhy a připravujete se na to, co vás čeká a nemine nebo třeba nakupujete oblečení pro vaše miminko. Za chvíli zjistíte, že narážíte na spoustu sympatických matek, se  kterými si máte co říct a tak se začnete vracet čím dál pravidelněji. Všimnete si ale určitého fenoménu, polovina z nich používá tu zvláštní příponu -íčko. Budete se tedy pohybovat v prostředí, kde se objevují slova jako tvořeníčko, foceníčko, těšeníčko, snaženíčko a občas i pro mě naprosto zabijácká kombinace slova těhu a foceníčko, tedy těhu foceníčko. To jsou ty momenty, kdy si říkám, zda se svět zbláznil nebo jsem se zbláznila já.


Všudypřítomné rady

Začíná to narozením dítěte a asi to nikdy neskončí. Mám to štěstí, že 90% naší rodiny většinou rady nerozdává, když už ano, velmi rychle je upozorním, že vím, co a jak mám dělat. Těch zbývajících 10% zase tak často nevídáme. Když už ano, stojí to za to. Začalo to radami "Snad nekoupíš použitý kočár?", vyslechla jsem si i "no,snad ji nebudeš ničit záda v nějakým šátku" a dostala jsem i super rady ohledně kojení, paradoxem ovšem bylo to, že mi je dávaly ty, které nekojily ani půl roku. Jak krásný pohled pak byl na ty, kteří si spokojeně jezdili s kočárkem za 3000 z druhé ruky, sledovali jak klidně a v pohodě mi usne dítě v šátku a přikyvovali, jak to byla nejlepší investice a ti samí pak obdivovali, jak dlouho jsem kojila. Nemohli jsme si tedy ušetřit pár netaktních rad?

Nekonečné srovnávání

"Náš Kubík už umí to a to. V tomto věku už dávno seděl/lezl/stál/chodil/lítal/spal celou noc." Nikdy jsem si z těchto řečí nic nedělala. Bylo mi úplně jedno, co které dítě kdy umělo. Každé dítě je přece originál. Co mě ovšem opravdu ubíjelo, poslouchat řeči typu "kamarádka má stejně starou holčičku a ta už jí spí dávno celou noc" (a poslouchat to, zatímco si vaříte obrovský kafe do toho největšího hrnku, co najdete, abyste přežili další den. A pak další noc. A tak pořád dokola).


Proslulý mateřský plurál

S dcerou chodíme často plavat, na cvičení nebo do kaváren s dětskými koutky. A většinou samy. Nejsem typ, co by se s někým dával do řeči a proto mě často zaskočily nečekané otázky, když jsem svého malého barokního kojence vyslíkla do plavek a uslyšela jsem "jééé, kolik vážíte?" Nejdřív jsem tomu nevěnovala pozornost, pak mi došlo, že je to myšleno na nás a až pak mi došlo, že se někdo ptá na váhu dcery. Tento český nešvar jsem nikdy, ale opravdu nikdy nevyslovila a doteď ho nějak nechápu. Naštěstí, čím je dítě starší, tím míň se s ním setkávám. Dostávala mě i naše úžasná pediatra, když se zeptala, jestli máme nějaký problémek ? :-D

Síla internetu

Ač si to spousta lidí nepřizná, jsme masírováni médii, internetem i sociálními sítěmi. Člověk má pocit, že ostatní vedou úžasný život, vypadají vždy krásně a mají se prostě fajn. To samé platí i o mateřství. Jasně, že člověk nezveřejní fotku,kdy ve 4 hodiny ráno uspává dítě nebo když se ráno probudí a po několika hodinovém spánku vypadá fakt k světu. Nebojím se přiznat, že to bylo a někdy je sakra těžký a že bych fakt potřebovala odpočinek. Nehraju si na něco, co nejsem. A veřejně přiznávám, že se i teď, v dceřiných 17 měsících, převlíkám z pyžama až po obědě a vůbec mi to nevadí.

Objevíte skryté zásoby energie, o kterých jste neměly ani tušení

Že jsem někdy byla unavená po bujarém večírku nebo z práce? To jsem vůbec neznala význam spojení "být unavený". Některé noci jsem spala pár hodin, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky a toto období trvalo přes rok. Doteď nechápu, že jsem to vydržela.


Debaty na úrovni

Většina rozhovorů se bude už navždy točit kolem dítěte. Nikdo se vás nezeptá, co jste si hezkého v poslední době koupila, kde jste byla, co hezkého jste viděla. Někdy mám pocit, že rozhovor na intelektuální úrovni jsem vedla těsně předtím, než jsem zabouchla dveře od práce před nástupem na mateřskou.


Věčné snění

Skoro rok si plánuju, co budu dělat, až jednoho dne budu celý den bez dítěte. Krátce po narození jsem si představovala, jak si vyjedeme s mužem někam na výlet, dáme si večeři. V době období vzdoru a bojkotu naprosto všeho včetně spánku, jsem si představovala, že odjedu někam, kde je naprosté ticho a klid a budu spát aspoň 48 hodin v kuse. Teď jsem někde ve fázi, že se těším na ten klid a naprosté nicnedělání.


A dalo by se pokračovat. Aby to ale neznělo jako samá odstrašující fakta, jsou i ty krásné věci. Pohled na andělsky krásné spící dítě, upřímný dětský smích, tulení, dětské pusinky, ty neuvěřitelné pokroky, které naši nejmenší každý den dělají. To je to, co je na světě nejkrásnější a to je to, co z té mateřské, která je někdy šíleně náročná, dělá to nejhezčí období na světě ♥


Z.

1 komentář

  1. Díky za hezký (a pravdivý) čtení na Štěpána, Zuzko! A přesně - občas je to strašný, ale zároveň je to to nejkrásnější období, co může člověk zažít. Neměnila bych :-) všechno nej do nového roku!J.

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.