čtvrtek 17. března 2016

Dětský pokoj

Je na čase představit Adélčin pokoj.

 Měla jsem přesnou vizi, jak bych chtěla, aby vypadal a celkem se mi moje představy splnily. Ještě zdaleka nejsem u konce, ale jsem s výsledkem moc spokojená. Celý je v bílo-růžovo-modré kombinaci, což jsou moje nejoblíbenější barvy.

Do zařízení pokoje jsme neinvestovali extra moc peněz, spoustu věcí máme ještě z bytu. Veškerý nábytek je z Ikea, skříň už máme pěkných pár let a aby to nebylo tak fádní, polepila jsem je nálepkami, které jsem nakoupila v HaM. Myslím, že se do konceptu pokoje přesně hodí. Áďa miluje zvířata, nejradši má slona, takže ten se v pokoji objevuje nejčastěji, pak ještě kočka, ptáčci a motýlci.



Spoustu věcí jsem nakupovala průběžně ještě dávno předtím, než jsme začali stavět. U většiny dekorací jsem strávila několik hodin hledáním na netu, než jsem našla to pravé ořechové. Třeba obrázky v rámečcích jsou od Rozo z Fleru, její kresby jsem si zamilovala, určitě mkrněte na její stránky (KLIK). Hodiny jsou z Pepca, modrá lampička Ikea, nálepka kočičky z Babynabytek.cz , odtud jsem objednávala i postel. 




Nad světlem jsem taky strávila dost času. Chtěla jsem nějaké dětské, ideálně v modré barvě, jenže vybrat něco hezkého je občas nadlidský úkon. Většina věcí do dětských pokojů je s postavičkami z animovaných filmů, vše hýří šílenými barvami a to já prostě nechtěla. 



Adelínka ma i svůj stan. Zvažovala jsem, jestli dnes tolik populární teepee nebo jinou variantu, zvítězil stan. A slaví veliký úspěch. Když se v domě ozve podezřelé ticho, jsou 2 možnosti, kde A. může být. Buď je schovaná ve skříni nebo právě ve stanu. Má tam poházený všechny možný minihračky, zvířátka a je to super místo na schování nepořádku, který dítě za 1 minutu dokáže udělat, když vše vyhází ze šuflíků a skříněk. Na hračky pak má ještě takový regál s pojízdnými  plastovými boxy.




Má i svůj kreslící stůl, často si jen tak odběhne a kreslí a kreslí...V pozadí je puff na sezení, který pletla moje šikovná maminka.


A postel? Z té jsem nadšená. Chtěla jsem ji barevnou, nakonec jsem narazila na tuto. Je trošku větší, než klasický rozměr postelí, které následují po postýlkách. Má větší zábranu (často jsou zábrany jen do 1/3 postele, tady je po skoro celé délce), což naše dítě, které cestuje neuvěřitelným způsobem potřebuje. Co je však nejdůležitější, vlezeme se tam obě. Nebo oba, když uspává táta.
Spí tam zatím jen svůj denní spánek, v noci je stále v naší posteli a zatím si nějak nedokážeme představit, že by to bylo jinak.


A. má 20 měsíců, takže pokoj rozhodně neslouží jako místo, kde je celý den a hraje si. Ona si moc s hračkami nevydrží hrát. Většinu dne mi pomáhá se vším, co dělám já. Takže spolu dáváme věci do pračky, do myčky, vaříme, jsme venku a občas, jen tak mimochodem odběhne do pokoje, kde si třeba maluje nebo chvíli hraje. Když už je unavená, lehne si do postele a zakryje se až po uši, čímž mi dává najevo, že už je čas spánku. Paradox je, že tak nikdy sama neusnula, doteď ji uspávám v šátku.

Ještě pořád se zařizováním nejsem u konce. Držím se ale barev, které jsem si vybrala už dávno předtím, než jsme začali stavět a chybí už jen doladit detaily. Chci nechat vyvolat nějaké její fotky a dát je na zeď, pak taky udělat malou knihovničku, protože knížek pořád přibývá a to bude asi tak všechno.

Z.

Okomentovat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.