středa 25. května 2016

Malířka

V naší obci je jako ve většině moravských dědin klasická Jednota. Moc tam na nákupy nechodím, ale když už se tam vydám, vždy se vrátím do minulosti tak o 20 let zpět (no, spíš tak o 30 až 40). Nikdy dřív jsem v podobným obchodě nebyla, až tady u nás, v novém bydlišti. Prodavačky jsou tam oblečený skoro jako v Ženě za pultem (jen ten optimismus jim dost chybí). Když si chcete koupit ovoce nebo zeleninu, musíte si ji nechat zvážit v oddělení lahůdek, kde před vámi stojí asi 5 lidí, většinou si s paní prodavačkou povídají, co je nového, poprosí nakrájet půl kila gothaje, paní za pultem hlemýždím tempem začne krájet, mezitím Adelína téměř boří všechny ty stojany s Brumíky a dalšími supr pochoutkami pro děti. V takových chvílích jsem šíleně netrpělivá, nejsem moc zvyklá na něco čekat, v Brně vše frčelo, životní tempo bylo úplně jiný, tady nikdo nikam nespěchá. Ještě pořád si na to zvykám. 


Když si pak slavnostně nesu ten pytlík ovoce označený etiketou, čeká mě u pokladny další zkouška nervů. U pokladny je totiž regál se všemi možnými lákadly, které Adelína nutně potřebuje. Takže 100x musím vysvětlovat, že plastelín máme doma plnou skříň, balóny se taky válí na zahradě, naposledy si všimla vodovek a tam mi došly argumenty. Ty ještě nemáme. A tak jsem je koupila a těšila jsem se, jak si doma zavzpomínám na dětství.

Nejsem vůbec výtvarně založený typ. Na základce mi dokonce z výtvarky hrozila dvojka (tím se může pochlubit málokdo) a když mám Ádi něco namalovat, nikdy nevím, jak začít, jak se proboha kreslí pes, aby vypadal jako pes? A jak mám nakreslit koně, aby to nevypadalo jako od čtyřletého dítěte?

Vůbec mi nevadí jakýkoliv aktivity, u kterých se zašpiní, takže jsem ji nachystala malířský koutek a mohlo se začít. Áďu to bavilo moc, já si ji samozřejmě fotila a sranda skončila ve chvíli, kdy začala olizovat štětce a pít obarvenou vodu z hrníčku. Když jsem se jí pokoušela vysvětlit, že takto jako fakt ne, tak se začala smát tím svým ďábelským smíchem (kdo zná moje dítě, tak ví, o čem mluvím :-)). Dost často mívá záchvaty tak hlasitého smíchu, že nevím, kde se to v ní bere.


Takže barvy jsem opět na nějakou dobu schovala a jsem zvědavá, čím nás Jednota nadchne příště.




Z.

2 komentáře

  1. Zuzanko, k tomuto článku jsem se dostala až teď a opravdu mě pobavil. Nevím, jestli se v silách mladého člověka zvyknout si na něco takového... Raději přijeďte k nám, do Lidlu :) :)

    OdpovědětVymazat
  2. Zdravím, já taky ale vůbec neumím kreslit... pomohli mi ale sešity ve kterých je krok za krokem nakresleno jak kreslit to nebo to, dokonce jsem ho koupila už v spomínaném Lidl-u (určitě ale seženete i v papírnictví nebo kníhkupectví)

    www.detskemodnemolo.blogspot.com

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.