úterý 19. července 2016

Oslava vol.II

A teď k tomu, jak se oslava vydařila. 

Důležitou roli hraje můj strýc, který je zedník a pomáhá nám se všemi zednickými pracemi. Díky němu jsme na jaře udělali terasu a na léto je v plánu stavba garáže. A protože má spoustu práce, vždy jen čekáme na zavolání, že má zrovna volný den a že může přijet, takže jsou to většinou neplánované hurá akce. Takový telefonát nastal v pátek s tím, že může v sobotu dojet. Takže mi bylo jasný, že místo poklidnýho vysedávání u grilu nic nebude a že oslavu bude doprovázet hučení míchačky. 

Naše sobotní ráno začalo v šest hodin, kdy Adelína asi nemohla samou radostí dospat. V 8 už tu byl strýc se svým pomocníkem, dojeli i naši, protože se při stavbě hodí každá ruka navíc a hned nás bylo v našem malým domě plno.

Začal mi tak kolotoč vaření, podávání piva, chystání svačiny, vaření kafe, do toho uklidňovat smutnou Adelínu, která má až panickou hrůzu ze všech stavebních strojů míchačkou začínaje a bagrem konče, navíc ji kradli písek, na kterým si denně hraje, což jen komentovala slovy "Ne, toto ne!!" a stála smutně za oknem na terasu.

V 10 jsem si vzpomněla, že bych se konečně mohla nasnídat a taky je potřeba vyzvednout dort. Za chvíli mi muž oznámil, že došel písek a že ho jde shánět u sousedů, protože musíme využít toho, že tu strýce máme.

Prostě takový typická nálada a prostředí na dětskou oslavu.

Navíc dítko nemělo zrovna svůj den, protože ač je to dítě velmi společenské, všechny ty strýce, co nám chodí pomáhat má spojené s těmi šílenými stroji a dost dlouho ji trvá, než se otrká.

Po obědě v klidu usnula a já konečně začala chystat občerstvení pro zbytek rodiny, která měla dorazit za chvíli. Venku byla kosa jak v Rusku, foukal vítr (bydlíme na kopci v ne zrovna zastavěné ulici, takže když někde fouká, tak u nás je téměř uragán) a začalo poprchat. Takže představa toho, jak se dítě cachtá v bazénu a všichni si užíváme hezkého letního dne byla jaksi passé.

Začala jsem nafukovat balónky, což přímo nesnáším, protože se mi po tom vždy motá hlava, ale jaksi nebyl nikdo jiný po ruce, kdo by to udělal. Když jsem si stoupla na židli, abych je zavěsila, začaly mi lítat všude kolem, takže jsem je naháněla kolem domu a bořila se do bahníčka. Mezitím k nám došla sousedovic kočka, která k nám dojde vždy, když prší, poskáče nám stůl a židle a zanechá všude blátivý otisky tlapek. Kočky moc ráda nemám a díky této nemilé návštěvnici má nelibost k nim roste den ode dne.

Prostě se vše dařilo tak, jak mělo.

Adelínka se ale po obědě vyspala do růžova, rozbalila si první dárky, mezi kterými bylo spoustu knih, dojela k nám má rodina a začlo se slavit.


I přesto, že byla neskutečná kosa, venku lilo jak z konve, seděli jsme venku, protože 13 lidí by se k nám prostě nenaskládalo. Všem moc chutnal dort, makronky i domácí burgery, který jsme dělali. Popíjeli jsme strýcovo výborný víno, domácí limonády a teplý čaj a vzpomínali na to, jak všichni před dvěma lety oslavovali, když se dozvěděli, že se nám Adélka narodila. 

Představovala jsem si to úplně jinak, ale zase po letech budeme s úsměvem vzpomínat na to, jak Áďa sfoukla svíčky na dortu až na několikátý pokus, jak jsme ji dělali zátarasu z polystyrenu, protože tak foukal vítr, že nebylo skoro možný je zapálit. Jak můj muž vypadal jak kdyby vylezl z písečné jeskyně, jak měl ruce jak opice, protože pro písek jezdil k sousedům a nachodil tak za den desítku kilometrů. 

Škoda jen, že nemáme ani jednu rodinou fotku, protože s foťákem umím zacházet jen já nebo muž, který měl spoustu jiné práce. Když nás fotí někdo jiný, tak jsme většinou v mlze a je zaostřeno na nějaký vzdálený bod v pozadí.

Důležité pro mě je ale to, že si to Áďa užila, i když jí u rozbalování dárků hrčela míchačka, že se pořád smála od ucha k uchu a že se po dvou letech konečně skamarádila s mým strýcem, kterého má prostě zafixovaného s tím šíleně velkým žlutým bagrem. Vždy, když ho viděla, tak plakala, teď mu sedla na klín a jedli spolu dort. 
To jsou momenty, který si budu moc ráda pamatovat.




Tolik od nás ze staveniště, další oslava už snad bude bez hromady hlíny v pozadí :-)

Z.

3 komentáře

  1. Člověk míní a život mění,ale jak píšeš,budete mít i po létech nač vzpomínat!

    OdpovědětVymazat
  2. Wáu, no takovýhle narozeninový den hned tak někdo nemá! :) Jste skvělí, že jste to všecko zvládli:) A nová úvodní fotka je nádherná!!!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verčo, moc díky za milá slova. Byli jsme se fotit, tak máme hezkých fotek spoustu :)

      Vymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.