úterý 26. července 2016

Půl roku na vsi

Před pár dny to bylo půl roku, co bydlíme v našem novém domově. A i přesto, že jsme si moc neodpočinuli, udělali jsme spoustu práce, zažíváme nejspokojenější období v našem životě.
 
Často mi píšete o tom, jaké je to stavět dřevostavbu a jak se v takovém domě bydlí. Zažili jsme zimu i parné léto a žije se nám dobře. V zimě dům krásně izoluje, není potřeba moc topit, stačí jen, když nám odpoledne svítí slunce do obýváku a v domě je krásně teplo. Letošní léto nám dává dost zabrat, protože je některé dny fakt nesnesitelné vedro, ale díky tomu, že jsme si zastřešili stranu, kam nám celé odpoledne svítí, je to snesitelnější a můžu říct, že v dřevostavbě se žije stejně dobře jako ve zděném domě.
 


Když jsme se nastěhovali, všude kolem bylo šílené bahno, neměli jsme chodník a domů jsme chodili po paletách. V té době jsme se nemohli dočkat jara, až bude konečně hezky a my začneme s úpravami kolem domu.
V březnu nám dojeli řemeslníci udělat fasádu, která byla v ceně domu, jen se čekalo na to, až se oteplí. V dubnu, kdy se konečně vše začalo zelenat a my si s Adélkou užívali toho, že stačí jen otevřít dveře z obýváku a můžeme být celý den venku, jsme vykopali základy na terasu a garáž a dodělávali jsme trativod. Během dne jsme tak měli totálně rozkopaný pozemek, všude několikametrové díry, naprosto ideální prostředí pro život s dítětem. V květnu jsme pak udělali terasu, v červnu můj muž udělal pergolu, v červenci postavil dřevěnou houpačku a začali jsme stavět garáž. Máme toho za sebou opravdu hodně. 
Pořád to u nás vypadá jak na staveništi, ale v plánu je na podzim srovnat terén, nasadit stromy, keře a květiny a už to opravdu bude vypadat jako zahrada. 

Jsem člověk, co nerad odkládá věci na později, ať se to týká čehokoliv. A tak se vše učíme za pochodu a veškerý čas, energii i finance investujeme do toho, aby to u nás vypadalo co nejdřív tak, jak si to představujeme.
 
Nejezdíme na drahé dovolené, neutrácím tisíce za oblečení a hračky a i přesto má Adélka spokojené dětství. Je věčně špinavá, od bahna, všude lítá bosa, brodí se pískem a štěrkem, ale ne nadarmo se říká špinavé dítě=spokojené dítě. Dostala i svoje kolečka a dětskou lopatku, aby mohla pomáhat tátovi a tak často pracují spolu.
 
Zatímco dřív jsme v bytě večer vysedávali u oblíbeného seriálu, teď téměř každý den do večera pracujeme a je úžasný třeba i z fotek pozorovat to, jak se během půl roku zabahněné bývalé pole pomalu ale jistě mění.
 
Když jsme se rozhodli stavět dům, spousta lidí nám říkalo, že jsme "panelákové děti" a že přece nejsme zvyklí na práci kolem domu, že to pro nás není. Myslím, že nejen můj muž je dokonalý příklad toho, že když se chce, všechno jde.
Mým jediným přáním pro toto léto bylo mít postavenou terasu s pergolou, takovou tu oázu klidu, kam si člověk večer po celém dni sedne a odpočívá. A protože se nám nabídky řemeslníků zdály dost předražené, jednoho dne se můj muž rozhodl, že pergolu postaví sám. Má sice diplom z oboru silnoproudé elektrotechniky a elektroenergetiky,což se u stavění hodí, ale se dřevem zrovna moc zkušeností fakt nemá. 
 
Nakoupil pilu, každý den na autě vozil dřeva, takže když se blížil domů, bylo vidět jen obrovské trámy, pak dlouho nic, pak auto a pak zase dlouhé kusy trámů trčící ze střechy. Na internetu si našel projekt na pergolu a začal. Já dostala funkci vrchního natěrače, aby nám barva pergoly ladila se střešní krytinou, takže veškeré volné chvíle, kdy dítě spalo, jsem já natírala jak divá a muž řezal, vrtal a budoval. Nebudu to prodlužovat, jeho veledílo je úžasný a každý, kdo k nám dojede, nechápe, že to dělal sám, bez jakékoliv pomoci.
Když bylo dílo dokonáno a já měla radost, že z terasy konečně zmizne všechno nářadí, který dělalo prostor na odpočinek značně nebaby-friendly, můj muž se rozhodl, že mi udělá velkou dřevěnou houpačku. Tu jsem si moc přála k narozeninám, přesně to doplňovalo moji představu dokonalé venkovské idyly, kdy jsem sama sebe viděla, jak si po večerech čtu, houpu se a popíjím víno.
 
Tu zvládl taky. A začalo ho tak bavit, že pro příští rok máme v plánu velký altán s udírnou.

 
 
 
 
A ty večery, kdy pak sedíme venku, užíváme si to božský ticho a díváme se, jak slunce zapadá za vinohrady, to je prostě to, co jsme chtěli a každý den si říkáme, jak moc je dobře, že jsme vypadli z města.

 
Z.

4 komentáře

  1. Jééé, váš tatínek se taky našel ve dřevovýrobě :) Já se už tak těším až se jednou taky přestěhujem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo,jen v trosku vetsich rozmerech,nez ten vas :-)
      A mate uz neco v merku?Jako je to fakt 100:1 v porovnani s panelakem.

      Vymazat
  2. nádherné!
    Tajně jsem doufala ve více fotek domu (momentálně také stavíme, takže mě tohle hodně zajímá) - ale chápu, že to už je takový hodně velký zásah do intimní zóny...
    Muž je moc šikovný!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju!
      Pár fotek mám i na modré střeše https://www.modrastrecha.cz/blog/zuzmenda/?from=ub

      Celý dům tam je vyfocený jen párkrát,není moc co fotit, je to jen obyčejný, jednoduchý bungalov. Ale mám tam celkem dost fotek z interiéru, i když je to zaměřeno hlavně detaily.

      Vymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.