čtvrtek 29. září 2016

Kouzlo maloměsta

Bydlíme kousek od Židlochovic, což je jedno malé moravské město pár kilometrů od Brna.
Je to takové to typické maloměsto, projdete ho za pár minut, seženete tam to nejnutnější, co potřebujete, ale na žádné velké nákupy to není. I přesto to tam mám moc ráda.

Už několikrát jsem psala, že pravidelně minimálně jednou týdně jezdíme s Adelínou do místní zdravé výživy, která je ta nejlepší, jakou jsem kdy navštívila. Mají tam spoustu sortimentu, v létě prodávají točenou zmrzlinu, teď si tam na podzim kupuju výborný kafe. Hned naproti je pekárna, kde mají ty nejlepší kváskový rohlíky a celozrnný ořechový rohlíčky na světě. A to nepřeháním, každý, kdo je ochutnal, mi dává za pravdu. Opodál je masna, kam chodím nakupovat maso (a to mi doteď jako bývalému dlouholetému vegetariánovi dělá potíž, ale Adéla i muž jsou prostě masožravci). Všechno, co potřebuju, nakoupím do 15 minut, aniž bych nakupovala v nějakém super nebo hypermarketu. Většinou jsou to regionální produkty. A to se mi na tom moc líbí.

úterý 27. září 2016

Jak přežít...

Poslední dny jsem se odmlčela. Protože mám pocit, že přežívám a taky, že mi brzo hrábne.

Často od vás dostávám komentáře, že ze mě vyzařuje klid a pohoda, tak bych vám přála mě vidět v posledních dnech :-)

Tápu, protože nevím, co udělat proto, aby u nás doma byl klid. Určitě znáte takový ty stavy, kdy můžete udělat cokoliv a i kdybyste se postavily na hlavu, to dítě bude stejně řvát. Ne plakat, ale řvát tak, až praskají bubínky.

Všechno začalo asi před 14 dny, kdy se dítě budilo v noci s šíleným pláčem. Člověk zkouší všechno, pohladit, přitulit se...ale nepomáhá nic. Někdy to trvá půl hodiny, někdy hodinu, někdy i tři. 

čtvrtek 22. září 2016

Podzimní knižní tipy

Když se řekne podzim, představím si večery s knihou, dobrým vínem a teplou dekou. A teď na to konečně nastal ten správný čas. 
Včera jsem dočetla knížku, u které jsem byla napnutá do poslední chvíle (což se mi dlouho nestalo), ale hlavně, po velmi dlouhé době jsem četla knihu od zahraničního autora, která mě fakt bavila a moc ráda ji doporučím dál. Jak jste si totiž mohli všimnout, čtu jinak výhradně české knížky.

Narazila jsem na ni opět náhodou v knihovně, zkuste si představit takovou malou knihovnu na vesnici, kde je polička, kde paní knihovnice vybírá dle svého uvážení to nejlepší, co může čtenářům nabídnout. Zjevně se mi trefuje do vkusu, protože minule tam bylo Vyhnání Gerty Schnirch, o kterém jsem psala tady, teď Tajemství porodních bab od Sally Wepworthové.

úterý 20. září 2016

Nahoře a dole

V poslední době jsem psala o tom, jak moc fajn je život s dvouletým dítětem. Tak to zkusím uvést na pravou míru, protože Adélka se mění ze dne na den a posledních 14 dnů bylo tak trochu krušných...

Vlastně se u nás střídá období, kdy se vznáším na obláčku, protože se pořád směje, chodí mě pusinkovat a hezky spí, s dny, kdy vstane nesprávnou nohou, jenom kňourá, všechno ji vadí, dokáže řvát jak tur a já jen sleduju hodiny, kdy už konečně dorazí muž z práce, ať se můžu aspoň na chvíli někam zavřít a mít chvíli klid (což je stejně naivní představa, protože mě najde naprosto všude a pokud se zamknu, buší do dveří :-))

V den Adélčiných druhých narozenin, mi kamarádka poslala SMS s blahopřáním, kde napsala, ať si užívám každej den naplno. Že je to ten nejhezčí věk dítěte.

Někdy o tom pochybuju.

neděle 18. září 2016

Oblíbenci od Saloos

Značku Saloos asi netřeba představovat. 
Asi víte, že je to česká firma, která je dnes největším výrobcem přírodní biokosmetiky u nás. Já osobně moc nemám ráda označení bio, je to teď hrozně módní a jistě, zaručí to kvalitu, ale když něco nakupuju, nějak se nepídím po tom, jestli to bio je nebo není. Spoustu zeleniny a ovoce mám od babičky a zdravý potraviny nakupuju proto, že mi chutnají a nechci jíst chemický slátaniny a v tom případě už neřeším, jestli to je nebo není bio, hledím spíš na složení (to samé se týká i kosmetiky).

Přírodní kosmetiku mám ale moc ráda, nakupuji ji ve zdravé výživě, kterou máme ve vedlejším městě. Jezdíme tam s Adelínou pravidelně každý týden na nákupy, nejdřív se kocháme v obchodě, nakoupíme dobroty a pak vysedáváme na lavičce před prodejnou a odpočíváme :)

čtvrtek 15. září 2016

Retro


Můj muž byl už od dětství obklopen foťáky a spoustou fotek hlavně díky svému dědovi, který focení miloval. Díky spoustě fotkám má tak na dětství krásnou vzpomínku, má jich stovky, takových těch retro, takových, které jeho děda vyvolával doma v koupelně, často za jeho asistence. 

Určitě i díky tomu si focení později zamiloval a fotil pořád. Všude a všechno. Když jsme se poznali a pozval mě poprvé k sobě na kolej, ukazoval mi právě fotky. A tenkrát jsem objevila trochu jiný svět, pro mě do té doby neznámý.

Dělala jsem teď opět pořádek v počítači a narazila na jedno zapomenuté album, které můžu označit jako časosběrné.

Na podzim roku 2013 můj muž koupila foťák. Takový ten starý, klasický, se kterým se fotí na film. Rozhodl se, že si připomene mládí a že si fotky zase bude vyvolávat sám. Dlouho nám trvalo, než jsme nafotili celý film, vlastně něco přes rok. Film jsme vyvolali až v době, kdy měla Adélka 2 měsíce. A asi si dokážete představit moji radost, když se rozhodl vyvolávat, zamknul se v koupelně, bylo to skoro v době Adélčina večerního koupání..Všude byl bordel jak v tanku, všude visely filmy.

pondělí 12. září 2016

8 let spolu

Dnes je to už 8 let, co jsme spolu.
8 let, co jsme spolu poprvé někam vyrazili a od té doby jsme spolu skoro pořád. 

Moc ráda vzpomínám na naše začátky, kdy jsme jako studenti neměli skoro žádné peníze, scházeli jsme se u muže na koleji a večer se dívali na filmy místo vysedávání v hospodách.

Kamarádi nám moc šancí nedávali, protože jsme oba dva úplně odlišní. Posloucháme naprosto rozdílnou hudbu (já přímo nenávidím tu, kterou můj muž miluje a naopak), muž se dlouhá léta věnoval atletice, která mě k smrti nudila a nudí dodnes, můj muž moc nevyhledává společnost, zatímco já ano (i když poslední 2 roky jsem na tom se společenským životem velmi bídně :-). Prostě jsme oba dva totálně jiní.

Každopádně jsme spolu našli společnou cestu a dnes můžu říct, že jsme jak puzzle, doplňujeme se. I když jsme vyrůstali 500 km od sebe, prostě jsme se jednoho dne potkali a jsem přesvědčená o tom, že to tak mělo být. 

čtvrtek 8. září 2016

V Podlesí


Každý rok na podzim vyrážíme na pár dnů někam zrelaxovat. Před dvěma lety jsme vybrali Luhačovice, loni rakouské Alpy a letos Vysočinu. Nepotřebuji žádný luxus, na hvězdy nehledím, stačí mi pěkný hotel nebo penzion, kde dobře vaří a kde jsou okolo lesy. Ty mi totiž doma moc chybí.

Protože vždy vybíráme ubytování, které je přizpůsobeno dětem, díky dobrým recenzím letos padla volba na hotel Podlesí (celý komplex se jmenuje Pohádková vesnička). Shodou okolností jsem pak na jednom ze slevových portálů narazila na pobyt za zvýhodněnou cenu a tak už jsem jen odpočítávala dny, kdy odjedeme za odpočinkem, nebudu muset řešit úklid, vaření a to, jak zabavit dítě.

pátek 2. září 2016

Meruňkové minicheescaky

Sezóna meruněk pomalu končí a já tu pro vás mam tip na jeden moc dobrý dezert.

Je vlastně úplně jedno, jestli ho uděláte z meruněk nebo jakéhokoliv jiného ovoce, výsledek bude dobrý vždy.

Chtěla jsem si udělat meruňkový cheescake, ale uvědomila jsem si, že se mi rozbila forma na dort. Chuť na něj ale byla tak velká, že jsem dumala a dumala a napadlo mě udělat malé cheescake ve formě na muffiny. Chesscake dělám vždy podle osvědčeného receptu, který si můžete přečíst tady. Na korpus jsem dala meruňky, zalila krémem, dala péct a výsledek byl výborný.

Navíc se malé bábo, bábo, jak jim Áďa říkala, dobře jí i dětem, protože se vlezou akorát do ruky.








Jak děláte cheescake vy? Klasicky nebo máte nějakou oblíbenou ovocnou variantu?


Mně moc chutná ten klasický, zkoušela jsem i malinový, borůvkový, teď meruňkový, nechám se ale ráda inspirovat.



Ať vám chutná!


Z.

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.