čtvrtek 27. října 2016

Podzim!

Dočkala jsem se.
Právě teď je ten nejkrásnější podzim, na který jsem se tak dlouho těšila.

Denně chodíme na vycházky na naše oblíbená místa, kde je spousta listí a Adelína ho hrabe, hází jím o sto šest, skáče, piští a já fotím a fotím.

Pořád chodíme na to stejné místo, kde jsme se v létě všichni fotili, kde jsme fotili fotky z babího léta a kde teď z meruněk padá až kýčovitě žluté listí a já se rozplývám a kochám.








Poslední dny má muž spoustu práce, jezdí domů pozdě večer a tak chodíme ven většinou až do západu slunce a já jsem lehce sentimentální.
Asi je to opravdu náš poslední podzim, který trávíme od rána do večera spolu. Často to píšu o různých premiérách, teď kolikrát ale myslím i na ty derniéry. Přesně si pamatuju na Adélčin první podzim, měla čtvrt roku, denně jsme chodily do lesa na několikakilometrové procházky s kočárkem a já si připadala hrozně sama. Dítě pořád spalo, mně se stýskalo po práci a po společnosti.
Druhý podzim jsme strávili neustálým stěhováním, plánováním a představami, jaký to bude, když se fakt odstěhujeme na vesnici, kde nikoho neznáme, přesně před rokem nám dostavěli základovou desku k domu. Dítě moc nespalo a já byla unavená, děsně unavená.
A letos?


Letos si užívám toho, že mám doma už velkou holku, která se ale stejně hodně často chová jako miminko. A že mám vlastně vše, co jsem kdy chtěla. Že mi nic nechybí.
Jsme dnes samy doma, muž je opět na firemní večeři a tak sedím u počítače, upravuju fotky z dnešní procházky, popíjím víno a pravidelně běhám do ložnice, protože se Áďa budí a ptá se, kde je táta a přemlouvá mě, ať si za ní jdu lehnout.
Zažívám teď fakt nejhezčí období svýho života. A vlastně si nedokážu představit, že by se cokoliv mělo změnit. Že bychom za rok byly limitované časem, kdy bychom spolu mohly být jen tehdy, až se vrátím z práce.
Už pár dnů jsem jen "mamika" a ne máma, večer Adélka musí spát s maminkou, neustále mě volá "mamikooo, pomoc Ádi" a já se dojímám a dojímám. Teď je s ní taková sranda, neustále nás pusinkuje, nadšeně všechny vítá, večer nás hladí a pak usíná v objetí. Jako kecala bych, kdybych tvrdila, že mi to občas neleze na nervy, ta nepostradatelnost, ale co je víc než tohle?
Nic.
Krásný podzim!

Z.

2 komentáře

  1. Přesně! Já považuji nej období mezi 2-3 rokem. Fotky krásné!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuju za pochvalu!
      A souhlasim,maly miminko bylo super,pak to bylo lehce narocny a ted je to fakt uzasny a mocnsi to uzivam.

      Vymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.