pátek 30. prosince 2016

Bílé Vánoce

Letos to vyšlo!
Naše první Vánoce v novém domově byly opravdu na sněhu a byly krásný, přesně takový, jaký jsem si přála. Byla jsem se svými nejbližšími, Adélka měla ze všeho ohromnou radost a všichni jsme si je užili v klidu a pohodě.

Nepanoval u nás žádný stres, jestli se vše stíhá nebo ne, nekonaly se žádný zběsilý předvánoční úklidy, na to já fakt nejsem. 
Stromeček jsme nazdobili 23.12. večer, aby to měla Adélka jako překvapení a radost z něj měla velikou. Celé dopoledne jsme na Štědrý den strávili venku na saních a na oběd si udělali oblíbenou pizzu. Večeři z půlky uvařila moje mamka, zbytek já a celé odpoledne jsme si hráli a bavili se.

čtvrtek 22. prosince 2016

Dnes nosím Moishu

Pokud vás nošení baví stejně jako mě, určitě jste zaregistrovaly, že se na trhu loni objevila nová česká značka šátků Moisha. Mají ji na svědomí dvě maminky, které se v šátkovém světě pohybují přes 15 let a to je co říct. Řídí se heslem Made in Czech republic a proto dbají na to, aby všechny šátky i nosítka, která teď nově dělají, vznikaly jen v České republice (od tkaní, barvení až po samotné ušití).
A daří se jim to skvěle.

Na Moishu jsem četla jen ty nejlepší recenze a moc jsem si přála aspoň jeden kousek vyzkoušet a jak můžete vidět na fotkách, splnilo se mi to.

pátek 16. prosince 2016

Vánoční čtení

Tento týden nás skolilo nachlazení, všechny tři najednou. Já přežiju všechno, že jo, ale nevím, u koho z těch dvou zbývajících členů rodiny má rýmička horší průběh, řekla bych, že muž to klasicky prožívá podstatně hůř. A tak si připadám, jako bych měla doma děti dvě, večer běhám od jednoho k druhýmu, věčně podávám kapesníky, vařím čaje a sirupy se u nás pijí na litry.

Dva dny jsme dokonce s Áďou nevytáhly paty z domu , takový dny jsou pro mě hodně dlouhý... Nejsem zvyklá být doma. Napekly jsme ještě nějaký vánoční cukroví a většinu dne strávily v posteli, s knížkami.

A protože jsou Vánoce už opravdu za dveřmi, nasáváme vánoční atmosféru i z dětských knih.

Často nakupuju nebo půjčuju v knihovně právě knížky vztahující se k aktuálnímu ročnímu období nebo nějaké události. Áďu pořád moc nezajímá text, důležité jsou obrázky, ke kterým si vymýšlím vlastní příběhy.

Nejvíc teď u nás frčí Zima (všechny díly od Bernerové už jsem doporučovala několikrát, protože jsou prostě skvělý a krásně podporují dětskou fantazii, pokaždé v nich najdeme něco novýho), Co se děje o Vánocích a sbírka básní Bíle od Hynka Viléma.

neděle 11. prosince 2016

Třetí advenetní

...už se to blíží, že?

Mám rozepsaných tolik článků, tolik tipů, co mě kde zaujalo a o čem bych chtěla psát a nějak nemám čas je dokončit. Není to ale vůbec kvůli blížícím se Vánocům, jen byl poslední týden trošku hektičtější než jindy. Spousta věcí doma, které jsme ještě do konce roku chtěli dokončit, svatba a taky práce.

Co se týče Vánoc, dárky už mám dávno všechny zabalené, na vánoční úklid já nehraju a tak už jen čekáme a těšíme se. U
ž zbývá jen koupit stromek a dopéct další várku cukroví (první dvě jsme totiž snědli :-))
Minulý víkend jsme konečně dokončili vánoční osvětlení domu, dodělala jsem vánoční truhlíky do oken a trpělivě tak 100x denně odpovídám na otázku "Kde je ten Ježíšek?" 


úterý 6. prosince 2016

Zima, zima, zimička

...tak začíná Ádina oblíbená zimní básnička, kterou se za poslední dobu naučila a mně to připadalo jako ideální název pro článek i fotky, který jsem včera nafotila.

Můj muž zimu nesnáší, já ji mám moc ráda. A dítě je, zdá se, po mně. Zima ji nevadí.
Neříkám, že se vyžívám v tom, že se z procházek vracíme promrzlí na kost, občas u nás na kopci fouká tak, že mám pocit, že musíme každou chvíli vzlítnout a sedat si do zmrzlýho auta taky není nic moc. Mám tu výhodu, že nikam nespěchám a do auta sedám až tehdy, až rozmrzne. Jsem tak líná škrabat skla, že prostě počkáme, až se oteplí, až pak vyrážíme do města :-)

sobota 3. prosince 2016

Cvak!

Často jsem se setkávala s názorem, že je na mně mé dítě tak nezdravě fixovaný, že bude mít jednou problém s nástupem do školky. Často jsem odpovídala, že si to nemyslím a že jsem přesvědčená o tom, že je na mě dcera fixovaná zcela zdravě, tak jako každé jiné dítě na svoji mámu, se kterou tráví veškerý čas.

Většinou vlastně šlo jen o to, že někomu leží v žaludku třeba naše společné spaní a to, že se s ní "věčně tahám". Tak velký dítě už má přece dávno fungovat samo a ne dělat z rodičů otroky! Ha ha ha.

A víte, proč to píšu?

Protože Áďa už víc než měsíc chodí do školky a dnes poprvé to bylo bez jediné slzy a s úsměvem od ucha k uchu. Naprosto v klidu a v pohodě vběhla do třídy, dala mi pusu, zamávala a já šla. A tu slzu jsem zamačkávala já.

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.