středa 11. ledna 2017

30!

Adélka včera měla 30 měsíců (pro bezdětné rozuměj 2,5 roku). Jakoby to bylo včera, co jsem plánovala oslavu jejích druhých narozenin a od té doby už uběhlo půl roku. Neuvěřitelný.
Tolik měsíců spolu, to si zaslouží článek.
A tak vzpomínám....

Na to, jak když byla malinká, usla téměř kdekoliv a kdykoliv. Vlastně pořád jen spala. A měla tehdy ve spánku úplně stejnej výraz, jako teď, neuvěřitelně se podobá na mýho dědu, který se ji bohužel nedožil. Stejnej výraz nasadila už v porodnici a jedna z prvních vět, kterou můj muž prohlásil, když ji uviděl, byla : "Proboha, vždyť je to celej děda!" Geny se nezapřou...



A taky na to, jak rostla a rostla a v 6 týdnech mi doktorka na kontrole říkala, že ji pasuje na nejtěžší holčičku v celé brněnské čtvrti, kde jsme tenkrát bydleli. A já tenkrát měla pocit, že mi upadnou záda a ruce, když jsem ji nosila. Dnes, když váží 2x tolik, ten pocit už dávno nemám. Zvykla jsem si. A záda mám vytrénovaný jak málokdo.


A taky na to, jak spávala v postýlce. Ne pořád, ale spala tam. To období netrvalo moc dlouho... 

Vlastně se pořád smála nebo spala. A já všem okolo jen říkala, mějte děti, je to tak úžasný!


A pak začalo to období, kdy se vstávalo před pátou hodinou ranní a nikdy nezapomenu na ty Ádiny výrazy, jestli si jako myslím, že se bude spát, tak jsem na omylu. Přesně si pamatuju na tuto fotku, venku svítalo, já ještě pořádně ani neviděla na oči a vařila si kafe.


Adélka toho za svůj život stihla celkem dost. 4x se stěhovala, v šátku s námi absolvovala všechny možný peripetie s tím spojený, úřady, prodej bytu, nekonečný prohlídky bytu, objíždění pozemků, zařizování všeho kolem domu. Pamatuju si, že když jsem podepisovala smlouvu na prodej bytu, Áďa byla v šátku a kojila se. Zpečetila to se mnou. 
Bylo to náročný, skloubit vše dohromady, neustále se balit a vybalovat, ale zvládli jsme to.

V létě 2015 jsme bydleli u mé babičky na vesnici. Najednou to byla naprostá změna. Mohly jsme hned po snídani vypadnout na dvůr plnej zvířat, Adelína se válela v trávě a byla věčně špinavá od hlíny a od trávy, ale spokojená. Taky poprvé okusila kouzlo bazénku :-) A strávily jsme tam velkou část léta. To byla pohoda!
 Na tom dvoře oslavila i svůj první rok a udělala svoje první kroky.




 Ač je Áďa dítě veselý, v té době to moc veselý nebylo, protože v noci vůbec nespala. Já vím, že je to v tomto věku normální, ale jsou dvě roviny. Buď se dítě budí často, nebo se budí prakticky pořád a to už je jen pro silný povahy. Běžně jsem v noci byla vzhůru 10x i víckrát, ráno jsem měla pocit, že už to nemůžu dýl vydržet. Přes den jsem chodila spát s ní, ale stejně to nepomáhalo...Dala bych Nobelovku všem těm, kdo zažíval nebo zažívá podobnou situaci, protože jestli jste si někdy říkali, že jste unavení a nezažili jste to, jaký to je prochodit půl noci s dítětem v náruči, být co půl hodinu vzhůru a fungovat takhle víc než rok, nevíte, co je to únava. Fakt ne.
V září 2015 začala pořádně chodit a bylo to s ní čím dál lepší. Byla to jediná doba, kdy se nechtěla nosit, až mi z toho bylo smutno, že to nosící období bylo tak krátký. Nakonec nebylo a nosí se pořád velmi často doteď.


A občas nosí i sama. I když ne úplně správně :) 

Loňské jaro jsme strávili skoro celý venku. Vypadalo to u nás jako na staveništi a tak jsme budovali a budovali... A Adélka poctivě se vším pomáhala, Řekla bych, že měla největší pískoviště v celým okolí a občas dostávala hysterický záchvaty z toho, když k nám dojeli zedníci a ten písek ji kradli.


Ještě v létě neměla skoro žádný vlasy a vypadala pořád jak mimino. Tady zrovna sbírá třešně.


A velmi poctivě pomáhala se vším okolo a jako správný vesnický dítě byla věčně špinavá, všude běhala bosa, hlínu i písek až za ušima a babičky a prababičky jen úpěnlivě prosily, ať ji dám proboha nějaký pořádný boty!


V létě jsme taky zažily první hody v našem novým domově a Áďa zažila kouzlo kolotočů, bylo celkem těžký odejít. Tady má čerstvě dva roky.


Když se zrovna nevzteká (což už není tak často) a nesápe se po mně, je s ní děsná pohoda. Se vším mi pomáhá a asistuje, ráno mě tahá z postele ven, že chce jít do školky (zamilovala si ji) a konečně dobře spí. Neustále mě pusinkuje a když zvýším hlas, nasadí na mě ty svoje psí oči, jde a pohladí mě, ať se nezlobím.
Někdy mám pocit, jak kdyby to byl sen. Přijde mi až nereálný, že jsem fakt matkou, že už jsme tak dlouho spolu.
 Je úžasný pozorovat, jak nás napodobuje, jak v některých gestech a výrazech vidím sebe, svého muže nebo třeba moje rodiče. Když jsem ještě byla těhotná, byla jsem asi jako každá zvědavá, jak Adélka jednou bude vypadat, jak se bude chovat, jakou bude mít povahu. Předčila mé očekávání :-)
V tom, že je jako neřízená střela, že mě naučila obrovské trpělivosti a respektu, hlavně k ní. Nikdy jsme ji nenutili do ničeho, co nechtěla. To vlastně bylo za celých těch 30 měsíců to nejtěžší. Přijmout ten fakt, že teď už neurčuju tempo já, ale ona. Že se s dítětem naprosto změní život a že se najednou musí člověk podřizovat někomu jinýmu. Protože když nechce spát, tak prostě spát nebude, i kdybyste se na hlavu postavili. Když nesnese cestování, tak prostě musíte cestování omezit, abyste se nezbláznili. A že na všechno to, co jste dřív měli rádi, najednou nebude čas.


Ale stojí to za to. Občas ji jen tak pozoruju, jak si vykládá příběhy sama pro sebe, špulí u toho pusu přesně tak, jak to dělával můj děda a já si říkám, že se nám fakt povedla a že těch 30 měsíců bylo těch nejhezčích v mým životě, i když to uteklo jako voda.


Z.

13 komentářů

  1. Zuzko, krásný článek. Vzpomínám na tvoje příspěvky na MK o velkých hrnkách kafe po ránu. Říkala jsem si, jak jsi bezvadná, protože ta tvoje únava na mě stejně působila tak poeticky ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni,dekuju.I kdyz jsem byla kolikrat fakt na dne svych sil,zvladla jsem to s optimismem a ani na fotkach z te doby nevypadam tak hrozne ��Vlastne bychom radi druhy dite,ale tak moc se bojim,ze to zase bude nespavec...

      Vymazat
  2. ty bláho, čtyřikrát se s dítětem stěhovat, to by mě asi vezli. Klobouk dolů!

    článek je jako vždy krásný, dojemný a ty fotky! Ty jsou asi na tom úplně to nejhezčí. Štve mě, že máme doma zrcadlovku a ani jeden s tím pořádně neumíme fotit :( snad až holky povyrostou a bude trošku času, přihlásím se do nějakého fotokurzu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 4x behem jednoho roku.Jo,byl to silenej mazec.
      Co se tyce foceni,mrzi me,ze jsem se s fotakem naucila az v dobe,kdy mela Ada rok a z prvnich mesicu mame hrozne malo fotek.
      Na kurzy se vyprdni,nastuduj si poradne manual k fotaku a fot a fot a uc se.Chci o tom napsat clanek.Ja jsem porad tezkej amater,ale neskromne si troufam tvrdit,ze jsem se naucila behem jednoho roku fotit dobre a muj muz mi nedavno slozil poklonu,ze fotim lip jak on (on se tomu fakt venoval nekolik let a naucil me zakladum).

      Vymazat
    2. Tak na článek o focení se fakt těším. :-) taky jsem dostala foťák a manuál mám nastudovanej, teď projíždím příručky a jsem ztracená...

      Vymazat
  3. Krásný článek... a opravdu to neskutečně letí... :) Čmeláček má právě 20 měsíců a taky už je to malá svéhlavička... myslela jsem si o sobě, že jsem trpělivý pohodář, ale teď zjišťuji, jak moc se musím trpělivosti učit a jak je všechno najednou jinak, když to není jen o mně... :) Přejeme krásné 30ti měsíční výročí a ať se vám daří! :) Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky,Peti.
      Ja jsem prave vzdy byvala lehce cholericka,potrebuju mit jasnej rezim,pravidla a trpelivost mi dost chybela.
      Ale zpetne se divim,ze jsem to obdobi nespani zvladla v klidu,bez revu,proste jsem jak robot utesovala,pochodovala,kojila a porad dokola.
      Rodicovstvi mi dalo hrozne moc,sice mam lehce pocuchany nervy,ale je ze me urcite lepsi clovek v mnoha ohledech :)

      Vymazat
  4. Krásně napsáno,až se mi zamlžily oči:) Nepochybuji,že tato láskou naplněná slova jednou ocení i samotná Adélka!

    OdpovědětVymazat
  5. Nádherne napísané. Je z nej krásne dievčatko. O mesiac má môj druhý syn rok. Neskutočne to letí. A v mojom okolí sa ma vypytujú, kedy bude tretie? No, už nebude. Mám 37 a stačilo. Ale keby sa ,,pritrafilo", nehnevala by som sa:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Je to pravda, vsechno a do puntiku. Za svuj zivot jsem se uz starala o mraky deti. Myslela jsem si, ze jsem trpeliva a vytrenovana, ze me jen tak neco nerozhodi. Jak daleko jsem byla od pravdy. Neumela jsem si predstavit, jak moc se budu prizpusobovat, jak me bude dostavat, ze si nic nemuzu naplanovat, ze nevim co bude v pristi hodine, netoz odpoledne, nebo zitra... ale mas pravdu, stoji to za to :)

    OdpovědětVymazat
  7. Krásně napsané! Prožila toho za tak krátkou dobu hodně.

    NEPLECHA NA PLECHU

    OdpovědětVymazat
  8. Moc hezky clanek. Zaujalo mne noseni v satku. Prave bych chtela take pro Lucinku poridit satek, chci se zeptat, podle ceho vybirat a jaky je rozdil mezi jednotlivymi satky. Premyslim o tomto - https://www.detske-kocarky.cz/nositko-cybex-u-go-2017.html Co si o nem myslis? Diky za nazor

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cybex nee, na trhu je spousta mnohem lepších značek.
      Mám tu spoustu článků o nošení dětí i recenze na jednotlivé šátky.
      Mrkni na tento článek: https://unasdomacz.blogspot.cz/2016/08/jak-si-vybrat-ten-spravny-prvni-satek.html

      A pak projdi různé články v kategorii NOŠENÍ DĚTÍ, třeba tě nějaký zaujme.

      Vymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.